Občas se mne někdo ptá proč ultrapůlmaratonec. Nyní přišel pravý čas pro titulní díl série. Nápad na název mi trochu nechtěně dal Ondra Velička a jeho blog www.ultramaratonec.cz a zároveň titul zcela vystihuje moje „umění“ běhat ultramaratony.
V sobotu jsem se po roce vydal do Plzně, kde se tradičně koná MČR v běhu na 100 km. V areálu Štruncových sadů se letos sešla skvělá konkurence a v mrazivém sluníčku se vydalo na trať více než 60 mužů a žen. Vše je ideální. Rovinatý okruh, mám natrénováno nejvíce v životě, jsem odpočatý, krásné počasí, žádná rýmička. Taktiku volím trochu (hodně) riskantní. Chci běžet co nejvíce kilometrů po 4 minutách, překonat si rekord na maraton, uvažuji i o 50 km pod 3:20, pak se co nejlépe vyrovnat s nezbytnou krizí a konečně zlomit osmihodinovou hranici.
10 km, desítka: 39:51. Vyrážím dle plánu, jen mne trochu udivuje, že kolega Ďuk tlačí na pilu ještě více.
20 km, desítka: 40:51. Tempo 4 minut na kilometr, které běhám s únavou v tréninku několikrát týdně, už neudržím. Nechápu. Jsem sice sebevražedný atentátník, ale odpálil jsem se osamocen na poli před městem.
30 km, desítka: 42:36. Rychlost pozvolna klesá a je mi jasné kam směřuji. V hlavě si stanovuji alespoň malý cíl – maraton pod 3 hodiny a pak se uvidí.
40 km, desítka: 43:37. Před 40. km mne předběhne Dan Orálek. Alespoň malou radost mi udělá oficiální mezičas na maraton 2:56:56, na který se ještě ze setrvačnosti dostanu.
50 km: desítka: 49:50. Ozvala se rána a už nic nevidim / po silnici kloužu a zastavim se o patník / něco ze mě teče a jistě je to tim / že jsem chtěl bejt v cíli dřív než ostatní. Píseň Fanánka Texty o auťácích III se tímto stává moji oficiální hymnou.
60 km: desítka: 58:44. Kontroluju funkce a vypadá to bledě / teplota klesá a začal jsem se klepat / opatrně měl jsem kolem sebe hledět / ale moje jízda ta byla jako slepá. Pomalé tempo prohlubuje bolest v levém kotníku, se kterým mám poslední dobou problém. Nemůžu si stěžovat, píchá to jako čert. Manželka mi ohřívá vývar, zkouším pivo, snažím se hodně pít, ani MP3 přehrávač příliš nepomáhá. Je to špatné, špatné, špatné.
70 km: desítka: 1:04:17. Já už to cítím, že nepřijede ABA / ale někdo vorezlej přímo z vrakoviště / však budu tvrdej no nejsem přece baba / první už nedojedu ani nikdy příště. Hrozně trpím, vůbec to neběží. Skončím? Po poledni má na start doplňkového půlmaratonu vyrazit manželka, tedy možná hlavní důvod proč to nevzdat je být inspirací.
80 km: desítka: 49:01. Po 30 kilometrech běhu v těžké krizi pomůže dvojice Ukrajinců. Zrovna se vrací ze směny v Plzeňském pivovaru, debatují o vhodnosti víz z polské agentury a každý drží v ruce plechovku piva. Beru si také do ruky jedno plechové, k radosti přihlížejících s ním obkroužím dva okruhy, během nichž se konečně pořádně rozeběhnu. Vždy je těžké najít nějaký impuls, který krizi zlomí, ale pak je to paráda. Několik kol kroužím spolu s Ďukem běžícím na 3. místě a podaří se odvrátit hrozbu času hodně přes 9 hodin.
90 km: desítka: 54:59. Opět trochu zpomaluji, ale jsem rád, že jsem stále na trati a směřuji k času pod 8:30.
100km: desítka: 57:31. Do cíle míří Ondra Velička a stává se zaslouženým vítězem mistrovství. Mne čeká ještě 50 minut pokusů o běh, ale už to nějak do cíle doklepu a pět minut poté co manželka doběhne svůj půlmaraton, jsem v čase 8:21:18 v cíli i já (8. celkově, 7. v rámci MČR a 4. nad 40 let).
Určitě největším pozitivem je dokončení závodu. Maraton „pod 3“ také beru (letos Češi a Slováci zatím dokončili téměř 600 člověkomaratonů a k dnešnímu dni mám 4 časy v TOP 20 přehledu na behej.com, nechci malovat rohaté po zdech, ale do konce roku milá statistika asi nevydrží). Nejhorší však je, že se mi špatně hledá jakákoliv výmluva, nevím, co bylo zkrátka špatně. Nicméně jsem rozhodnut, že příště půjdu do stovky opět se stejnou taktikou a snad s malinko odlišným scénářem.
Prostě, jak říká nejen Petra Kvitová, zážitek nemusí být pozitivní, ale musí být silný.
PS: za fotografie děkuji profesionálnímu fotografovi a příležitostnému běžci Danu Orálkovi.