Na tvarůžky

Loštice, městečko ležící mezi Mohelnicí a Olomoucí, jsou pravým královstvím tvarůžků. Ze dvou velkých továren zůstala dnes už jen jedna, ale i tak můžete ochutnat v několika místních restauracích tvarůžky na mnoho způsobů, v místně cukrárně dokonce v podobě tvarůžkové zmrzliny, či ve velké prodejně firmy AW nakoupit dietní pochoutku s desítkou nejrůznějších příchutí v nepřeberném množství balení. A kromě tvarůžků se zde běhá ultramaraton Borák, pořádaný jako oficiální Mistrovství České republiky v ultratrailu. Na běžce čeká šest lehce zvlněných, čtrnáctikilometrových okruhů.

Na rozdíl od mega akcí pořádaných RunCzech, kam se snažím dorazit až na poslední chvíli a zmizet pryč jak jen to je možné, do Loštic přijíždím už v pátek před závodem. V zázemí místních rybářských sádek si na ohýnku opeču dvě výborné klobásy, spláchnu je čtyřmi pivy z blízkého litovelského pivovaru a za zvuku kvákání žab sladce usínám ve stanu před sádkami.

Ráno dorazí většina startujících, včetně Ondry Veličky, který už z dálky hlásí, že opět běží jen tréninkově na půl plynu. Konkurence není moc velká, přesto má závod poměrně dramatický průběh. První kolo (čas 1:02): podle předpokladů běží první Dan Orálek, ale příliš se mi nevzdaluje, tak v polovině okruhu malinko přidám a chvíli běžím dokonce první. V cílové rovince Dan uklouzne na kapce rosy a do druhého kola vběhnu překvapen jako první. Druhé kolo (1:04): Dan mne brzy dožene a pomalu se mi vzdaluje. Nicméně i tak je stále na dohled. V prudkých zatáčkách vidím koutkem oka Ondru, který je v mém stínu kousek zamnou. Třetí kolo (1:06): Dan se mi trochu vzdálil, na maratonu jsem druhý v čase 3:12, pár desítek metrů za mnou však číhá lišák Ondra. Čtvrté kolo (1:13): loni jsem zde hodně ztratil, doufám, že to letos dám lépe. Brzy se na mne dotáhne Ondra. Říká, že už to chce jen doklusat a že domácímu Danovi přeje první místo. Když vidím jak je na tom Ondra dobře, tuším, že dnes to Dan nevyhraje. Ctrl+Cizí, Ctrl+Vlastní, mohl bych to kopírovat z minulých zápisků. Zkrátka s Ondrou prohodíme pár slov a pak jej vidím až osprchovaného v cíli… Páté kolo (1:26): těšil jsem se na krizi ve čtvrtém kole, o to větší přišla v kole pátém. Daň za „sprint“ v prvním kole je vysoká jak v daňovém pekle. Plazím se šnečím tempem, lituji, že jsem si nevzal MP3 přehrávač. Kolem mne není nikdo, ale daleko přede mnou Ondra dobíhá Dana a jde ihned do čela. Šesté kolo (1:23): pro vítězství si s přehledem dobíhá Ondra Velička (6:39:08), druhého Dana Orálka (6:52:33) porazil o 13 minut. Já se trochu bojím, aby se za mnou nikdo neočekávaně nezjevil, ale když začne pršet, proberu se a poslední kilometry jsou opět docela rychlé. V čase 7:12:54 dobíhám na třetím místě.

Kromě poháru a bronzové medaile od Českého atletického svazu a dostanu i nezbytné balení tvarůžků. Za medaili z MČR jsem velmi rád. Hůře na tom bude šéftrenér české atletiky Tomáš Dvořák, který není nadšený ze startů amatérů na oficiálních MČR, nemluvě o tom aby si ještě odváželi medaile…