Koníček, který vás rozřehtá

Po tátovi jsem kromě příjmení a lásce ke gauči, zdědil i s rostoucím věkem se zvětšující třes v prstech rukou. Při některých činnostech má tato skutečnost jisté výhody, bohužel jinak je tomu například u zimního maratónu, když si máte prokřehlými prsty vytáhnout z kapsičky tablety proti křečím. Osudu je třeba čelil se vztyčenou hlavou, proto mne cestou vlakem za svým koníčkem na úvodní letošní maraton do Ostravy Třebovic napadla geniální myšlenka – do každého z trojice energetických gelů, které mám na závod připraveny, vsunu předem po dvou zmiňovaných tabletách.

Již z dálky mne vítá transparent hlavního sponzora, beskydského minipivovaru Koníček, se sloganem: Pivo, které vás rozřehtá. A já již vím, že tady budu rád. Kompletní zázemí je letos v místním malém kulturním domě. Při převlékání tak znalecky skouknu sudy s jedenáctistupňovým pivem umístěné v rohu místnosti a je mi jasné, že vzhledem k hojné účasti na půlmaratonské vzdálenosti bude třeba držet slušné tempo, abych náhodou nepřišel na po závodní občerstvení s křížkem po závodě.

Cestou na start se klepu jak jorkšír na omrzlém chodníku. Jakmile se však tělo zahřeje během, už je mi fajn. V Třebovicích se běhá na obrátkové trati, kdy po každých 2.6 km je otočka. Kousek za tou první se probojuji do čela, ale právě jsem minul v protisměru běžce, jehož jsem si na startu nevšiml. Kolem krku mu létá zlatý řetěz, jako kdyby šlo o principála cirkusu Kludských, kterému z klece utekli lvi. Ano, přijel i Peter Tichý, slovenský chodec a maratónec. Po loňských zkušenostech vím, že o zábavu bude postaráno. První hodinku velmi pozvolna navyšuji na Petera náskok. Bohužel zádrhel přijde ve chvíli, kdy mám v plánu vzít si úvodní gel. Jak krásně tablety šly dovnitř, tak gel přes všechnu sílu, jež dokážu vyvinout, je nedokáže vytlačit ven. To je opravdu velké zklamání. Naštěstí po zapojení i druhé ruky alespoň část tekuté energie protlačím kolem tablet do dutiny ústní.

Čtvrté kolečko, a tedy půlmaratón, proběhnu za 1:24:10, leč Peter se už ze čtvrtého místa posunul za mne. Na 28. kilometru pak starý slovenský vlk české vypelichané lvíče bez větších problémů předběhne. Sice jej skoro pořád vidím před sebou, ale čekají mne souboje ještě se dvěma gely, a hlavně s pozvolna se ke mně blížícím Markem Procházkou, tak na nějaké stíhání dnes nemám. Kousek před zatáčkou k poslední obrátce, na podobném místě jako loni, si Peterem plácneme, neb o pořadí už je rozhodnuto. Slovenský olympionik vítězí za 2:48:20, já jsem za 2:50:19 druhý a po chvíli přiběhne i třetí Marek Procházka ze Šumperka v čase 2:53:12.

Jedenáctka Ryzák je kupodivu nabízen ve filtrované verzi, ale i tak je čekání v zázemí na ostatní účastníky maratonu více než příjemné. S Peterem se pravidelně střídáme v mini frontě před výčepním zařízením a vyzdvihujeme přednosti dopravy na závod vlakem. Oběma nám je jasné, že pivo za 20 Kč nám jinde těžko dají, proto je třeba příležitost využít jak to jde. Vždyť jsme těch joulů za poslední hodiny spálili víc než knih při sporech Martina Luthera s Papežem.

Zahájit běžecký rok 2018 svým druhým nejrychlejším maratonem v životě mne hodně těší. Celkově velmi podařenou sobotu zakončuji rodinou oslavou na Čeladné. A cestou vlakem ve stavu blaženém (se sáčkem brambůrků a PETkou Ryzáka na cestu) si uvědomuji skutečnost, která snad časem dojde i Peterovi. Totiž před čtvrtstoletím se federace dělila v poměru 2:1, tedy při dalším našem plácnutí v posledním kole by to měl být opět on, kdo se teprve bude k poslednímu kuželu blížit.