Jeden den před Ježíškem II: Dva dny před Ježíškem

Do manželství si každá z obou stran přináší zvyky původních rodin. A samozřejmě ne vždy je druhá polovina ochotna je přijmout. Vím o partnerech, kteří se neshodnou na politické straně i na straně, na kterou se na chleba maže máslo nebo zda ponožky skládat či rolovat do sebe. Já s manželkou jsme sice harmonie sama, přesto se najdou oblasti, kde se shoda nalézá poměrně obtížně. Například u manželky v rodině se narozeniny slavily vždy v den narození, kdežto v té mojí o den dříve. A všem, kteří si vybaví mé loňské povídání o maratonské oslavě mých narozenin, je jistě jasné, že letos jsem si musel doma nenápadně dupnout, abych své výročí oslavil obíháním plzeňského rybníka Bolevák již 22. prosince.

Do Plzně sice přijíždíme hodinu před startem, ale vítá nás fronta na registraci jak na zlevněné banány v supermarketu. Sníh není ani na horách, tak všem sportu chtivým nezbývá než běhat. O povedené předstartovní zpestření se postará dvojice běžců žádající Radka Brunnera o fotografii. Zatímco si česká ultramaratonská hvězda rovná čepici a navozuje typický oslňující úsměv pro sociální sítě, dostane překvapeně do ruky telefon se slovy: „Tady nám to prosím stiskněte. A alespoň dvakrát!“ Já si pro změnu musím vyslechnout komentáře k mé aktuální formě typu: „Vondráka na start v nejkratší den roku rozhodně bez čelovky nepouštějte…“ V ultramaratonu to zkrátka nemá nikdo jednoduché.

Aby zábavy nebylo málo, na startu se nečekaně objeví Marcela Joglová neboli 13. nejlepší atletka letošního roku, jež na letošním Mistrovství světa v atletice skončila v Dauhá v maratonu na moc pěkném 20. místě. Právě se vrátila ze soustředění v Africe a bílým tričkem v kontrastu s opáleným vysportovaným tělem provokuje některé z účastnic. A řada účastníků jistě jen tak nezapomene na její vskutku miniaturní běžecké šortečky. I když z mého pohledu jí právě v těchto choulostivých partiích něco chybí. Nicméně všichni se rozhodně shodneme, že její lehoučký běžecký styl je naprosto úžasný. Škoda že jsem ji viděl jen několik vteřin. Vložený závod na 10 km vyhrála v tréninkovém tempu časem 36:06.

Já mám trochu jiné plány a starosti. Cílem je držet tempo těsně pod 4:15 a vydržet v dobrém rozpoložení nejméně dvě hodiny. Vzhledem k posledním tréninkům by to neměl být problém. Jenže už po necelé hodině a půl to problém je a zvažuji na jaké dno opět klesnu.

Vpředu se ovšem dějí věci hodny zápisu. Početnou skupinku rychlíků postupně roztrhá zmiňovaný Brunner, ale ve druhé polovině závodu jej opět dotáhne Jan Videcký. Dramatický souboj vrcholí na 41. kilometru, kdy Honza dokáže výrazně zrychlit a vítězí v čase 2:42:42. Po 40 vteřinách dobíhá do cíle i stále usměvavý Radek. Kéž bychom se podobných soubojů dočkali i v Praze, až k nám opět zavítá Cirkus Capalbo.

I mne nakonec potká štěstí v podobě Petra Pavlišna, jež nevydržel sedět zmrzlý u časomíry a doslova utekl od pracovních povinností proslulé časoměřičské firmy. Přišel sice o vánoční prémie slibované ředitelem Hostičkou, ale mně rozhodně pomohl. Místo pláče nad vlastní neschopností se věnuji družné konverzaci a výsledkem je celkové 7. místo a čas 3:03:42. A sami můžete vidět, že nám to na stupních vítězů v kategorii muži nad 40 rozhodně sluší.

Před startem jsem si tajně přál vidět na začátku mého výsledného času jinou číslici, nicméně progres za 4 týdny od návratu k závodění zde rozhodně je. A věřím, že začátkem roku se té dvojky vpředu také někde dočkám.

Výsledky maratonu: 1. Videcký Jan 2:42:42, Brunner Radek 2:43:22, Báťa Michal 2:46:32, 4. Eremka Libor 2:51:25, 5. Čada Radim 2:52:01, 6. Stejskal Jakub 3:02:10, 7. Vondrák Zbyněk 3:03:42.

Kompletní výsledky a web pořadatelů.
A samozřejmě Petrovi Herejtovi s rodinou díky za podporu, cukroví, dárek i fotografie…