Tchyňa slavi naroski

Eště, než jsme doma stačili sundat baňki i odměrné válce z vánoční jedle, položil jsem manželce následující otázku: „Víš, že za pár dní má babička narozeniny?“ „Samozřejmě, že vím, přeci 15. ledna!“ „Mně to vychází, že bychom měli jet do Frýdku už desátého a v sobotu životní výročí milované babičky pěkně s celou rodinou oslavit…“ Manželka kontrovala: „Mně to spíš vychází, že se v sobotu běží v Beskydech nějaká cypovina!“

Ano, podobně jak íránský vojenský úředník disponující červeným tlačítkem, jsem musel s pravdou ven. V sobotu se běžel v Ostravě Třebovicích již 16. ročník maratonu, jež nese podtitul Dubnička. Dedukci by manželce mohl závidět i slavný Harry Hole…

Je to trochu zvláštní, ale ač rodák z Mělníka, k regionu razovitemu jsem tíhl již odmalička. Možná nejprve zasluhu fajnych textu od Dobeša. Většinu jsem tajak bulfryc pochopil, až když mi úřad přidělil děvuchu ze severní Moravy. A pak samozřejmě Nohavica. Když se však ten pajtaš dal na Temnu stranu syly, raději jsem jeho poetické empetrojky smazal. Alespoň mi zůstaly jakesi brožury od blogera tujuplneho, který si řykal Ostravak Ostravski.

V Třebovicích se tradičně běhá po 2.6 km dlouhém úseku vesměs asfaltové cesty, kde jsou zpestřením dva tunely a jedna lávka. Sníh zůstává pouze ve vzpomínkách na minulé ročníky a maras jen aby se nové buty nedaly reklamovat. A v zatáčce u chatové osady leží krabice od rachejtlí, olačka a majtky. Oslavy nového roku zde zajisté byly velkolepé tajak v Práglu u koňa. Na konci cesty mne kromě oběhnutí stolku bez stolků čekalo zjištění, že jsou přede mnou jen tři půlmaratonci. S chutí frfni se tedy vrhám do druhé z šestnácti etap.

V první polovině závodu je na trati poměrně živo. Jenže když skončí doprovodné závody na 10 km i půlmaratón, zůstane jen několik statečných. Naštěstí zopár více než sedm. Když se za hlášení časoměřiče Vladi Pastrňáka: „Zdeňku, 1:29:02, je to fajne jak cyp!“ vydávám do 9. úseku, vím, že brzy fajne zmizí a zůstane jen cyp.

Za další okruh plánuji využít služeb občerstvovací stanice. Jsem zkušený, tak mne již nemůže překvapit žufánková polevka z kobzolů, ani mačka na oběd. Beru si do ruky kelímek s pivem a ovocná cyklo sedmička z minipivovaru Koníček, je vskutku velmi osvěžující. Tempo sice pokleslo na hodnoty kolem 4:30, ale náskok před druhým borcem přesto postupně narůstá. A šance že bych dnes bulnul je nulová.

Letošní závod sponzoruje frýdecký minipivovar Morava z Místku, který vypsal speciální bonus. Už je jasné, že sice do cíle doběhnu první, ale prémii si zaslouží borec nebo borka, s časem přepočteným dle věkových i genderových koeficientů. Mne se sice nedávno dcerka ptala, zda když jsem byl malý, žili ještě dinosauři, přesto můj koeficient (0.93) na vytouženou pivní odměnu nepostačuje. Z bečky se zaslouženě může radovat Roman Tománek, který v 60 letech zaběhl maraton za úctyhodných 3:19.

Cílovou čáru přeběhnu v čase 3:04:04. Klepu se jak jorkšír na Lysé bez futra, proto spěchám do zázemí v sále Chacharkovy hospůdky, abych se zehřal. Fronty žádné, tři druhy polévek zdarma a ležák z minipivovaru Morava zlevněný z 20 na 0 Kč. Jsem nadšený, podobně jako slovenská výprava, jež také přijela prozíravě vlakem. Rodinná oslava již začala, tuž se držim pipy jak cycka a valim jedno za druhym, bo s nimi alespoň na dalku chcu držeť krok…

Po přejezdu do Frýdku, jsem jako slavný vítěz přivítán slovy: „Čim hlupši sedlak, tym větši kobzole.“ Švigermuter dostane puketu. Partyja v náladě, je mi jasné, že brzy budu letat pulki. A pokud čekáte, že se rodina v sobotním odpoledni přesunula na atletický stadión, doporučuji vám návštěvu regiona razoviteho.

Závěr soboty zůstává zastřen v mlze. Vím však určitě, že manželka si před spaním pustila Cimrmanova Němého Bobše, neb jsem před usnutím uslyšel: „Hoďte na něj deku, nebo jej zabiju…“

Výsledky: 1. Vondrák Zbyněk 3:04:04, 2. Ščirban Miroslav 3:09:13, 3. Tománek Roman 3:19:32
Web závodu