Mám v Plzni kámoše!

Už je to řada let. Vždycky rád slyším plzeňskej dialekt. A když tam jedu běhat, dám o sobě vědět. Petr Herejt mi řekl: „Usárnu, tu si tutam dej a klidně si lehni na tuten gauč, ale ne abychom jej pak museli čistit, jak kdyby tutam řádila celá armáda.“

Oč víc jsem se po dlouhé pauze těšil na maraton, i setkání s ním spojená, o to víc jsem podcenil taktickou přípravu. Jednoduše jsem se podíval do mapy a zjistil, že Stříbro je něco kolem 40 km vzdálené od Plzně, tedy se jistě poběží po starší asfaltce, která lemuje dálnici, jež pro mnohé znamená cestu za svobodou. A navíc po proudu řeky Mže, tedy logicky téměř stále z kopce, že?

Minulou sobotu ve Stříbře nás přivítalo prosluněné malebné Masarykovo náměstí a všeobecná pohoda. Snad jen triatlonista Martin Oberreiter byl lehce nervózní, neb si zapomněl běžecké trenky. Já moc dobře vím, že běhat bez trenek není úplně ono. Naštěstí jsem měl jedny navíc, které jsem mu mohl půjčit. I když mne trochu zarazilo, že šlo patrně o exemplář, který hrál hlavní roli v příběhu Na velkou… Náměstí opouštíme všichni společně, jenže místo vytoužené asfaltky jsme ihned naběhli na takzvané kozí stezky. A pak kluzké kameny, první bloudění, kopec, jež se jen chodí a je mi jasné, že čas kolem 3 hodin zůstane jen v předzávodních představách.

Situace se naštěstí po několika kilometrech trochu uklidnila a vpředu se vytvořila trojčlenná skupinka. Ultramaratonský reprezentant Libor Eremka z Humpolce, jeho tréninkový kolega Martin Oberreiter z Polné a já. Vzhledem k trailovým podmínkám jsme drželi slušné tempo, nenechali se zlákat k focení fotografií v překrásné přírodě, společně hledali šipky směr Plzeň a pozvolna navyšovali náskok v čele závodu.

Trochu nečekaně začal zhruba ve čtvrtině ztrácet patrně hlavní favorit Eremka. My jsme se vpředu dobře bavili, leč zásadní zvrat přišel za metou půlmaratonu. Zrovna když jsme řešili sociálně politické aspekty proslulé vraždy, jež ovlivnila dění v Evropě na přelomu minulého a předminulého století („Ty vole, Mělník se teď také proslavil mrtvým dětskem.“), přehlédli jsme šipku a trvalo víc než 3 minuty, než jsme se zorientovali a vrátili na původní trasu.

A najednou je vše jinak. Favorit je v čele a my jej sotva zahlédneme na delších rovinkách v dáli. Po několika kilometrech pronásledování kostelní zvon v obci Touškov zrovna značí poledne a já musím konstatovat, že se nám v extrémně horkém dni podařilo přiběhnout k vytoužené občerstvovací stanici ještě před jejím otevřením. Martin rezignovaně zahlásí: „Tak na to fakt nemám!“ Já zůstávám v pronásledování po vyhřátém asfaltu osamocen a podle zmenšujícího počtu patníků zjišťuji, že se postupně blížím k vedoucímu Liborovi. A stoupat na závěrečný vrchol zvaný Krkavec začínáme již společně.

Zatímco Libor i nejprudší úsek pozvolna běží, já již jen jdu. Naštěstí mne těsně pod vrcholem čeká podpůrná skupina. A už z dálky na mne vskutku povzbudivě volají: „Pivo nemáme!“ Zato však přidávají cennou informaci, že mám běžet po mouce dolů. Jinam, než dolů se skutečně nedá, ale moukou je značený ještě nějaký jiný závod, jež zrovna na Krkavci probíhá. Naštěstí jsem v době karantény navštívil i jiné části kuchyně než lednici a moc dobře vím, že hladká mouka je většinou nejlevnější. Cestu vyznačenou spořivým ředitelem závodu Vlastou Šroubkem tak volím správně.

Po 40 kilometrech se u Třemošenského rybníka letmo ohlédnu a mám pocit, že se ze mne stává skutečný ultramaratonec, jehož na cestě k cíli doprovází nejrůznější halucinace. Nějakých 200 metrů za mnou spatřím své vlastní trenýrky, které se ke mne rychle přibližují. Naštěstí mi včas dojde pravý stav věcí a musím se ještě sakra kousnout, abych ze Stříbra doběhl na hráz plzeňského rybníka Bolevák jako stříbrný.
…
Neděle ráno. V bytě plném běžců i ratolestí už skoro vše spí a mokrý koberec se suší na balkóně. Za pomocí vrozené inteligence i zbytků síly překonávám dětskou pojistku v tajuplné skřínce v kuchyni. Sláva, lahev s plachetnicí! Přeci jen paní domácí nespotřebovala vše na výrobu vánočních perníčků. S Jirkou Horčičkou si naléváme a připíjíme na zdraví českého ultra. Oba dobře víme, že pokud běháte i pokud jste zrovna zranění, rozhodně pokračujeme!

Výsledky: 1. Libor Eremka 3:25:20, 2. Zbyněk Vondrák 3:27:55, 3. Martin Oberreiter 3:28:40, 4. Petr Herejt 3:30:05, …
Web závodu