Quid pro quo II: Rozbitá Plzeň

MČR v Běhu na 100 km se konalo tradičně koncem března v Plzni. Účast byla bohužel o dost slabší než v letech minulých. Trojnásobný vítěz Ondra Velička dal přednost dovolené na Kapverdách, další trojnásobný vítěz Dan Orálek odletěl pro změnu až za oceán. A ostatní medailisté z let minulých? Snad po vzoru českých fotbalových reprezentantů upřednostnili večírek v Ostřetíně. Já jsem se rozhodl do Plzně odjet, opět se stát podporovatelem a pomoci mělnickému borci Lukáši Kozlíkovi ke zlepšení loňského času 6:55:31 i umístění na bronzovém stupínku.

Po ránu je ve Štruncových sadech krásné počasí, nefouká a z mraků začíná vykukovat i sluníčko. Je jasné, že se poběží hodně svižně. Lukáš má natrénováno více než loni. Doporučuji mu, ať začne tempem 4:00 min./km, aby se mi to dobře počítalo. On se však chce držet při zemi a má v plánu tempo 4:05, prý se mi to také bude dobře počítat. O trochu nechtěnou motivaci se postará držitel rekordu na 24 hodin Jirka Horčička, který v týdnu před závodem v jednom ze svých nesčetných rozhovorů prohlásí, že jej nenapadá žádný mladý nadějný ultramaratonec. Poslední plácnutí s nadějným ultramaratoncem a hrstka odvážných se vydává na trať.

Podle předpokladů jde ihned do vedení Petr Pechek. Lukáš se drží na druhém místě a v první čtvrtině seká jednotlivé kilometry po 3:54. Já jsem z Lukášova výkonu nadšený jak Maršálek z Vojtovy práce s pytlíkem. Zpětně však vidím, že jsem měl udržet chladnější hlavu a snažit se Lukáše více brzdit.

Pěkné počasí vydrží sotva hodinu, ostatně jak hlásala předpověď. Ochlazuje se a ze zatažené oblohy občas spadne i nějaká kapka. Nejhorší je ovšem velmi silný nárazový vítr. V prostorách cíle jsou několikráte stržena železná hrazení s reklamami partnerů, radost časoměřičům rozhodně neudělá pád dvojice největších obrazovek s průběžnými výsledky. A na stolcích s občerstvením se pohybuje vzduchem vše, včetně stolků samotných. Dětská hra Všechno lítá, co peří má zde dostává zcela jiný rozměr…

První půlka závodu přesto probíhá v plánované režii. Petr Pechek proletí branou na 50. km ve skvělém čase 3:10:59, Lukáš se drží o několik minut zpět v nadprůměrném průměrném tempu 4:00. Násobení číslicí 2 je velmi silná stránka pořadatele Vlasty Šroubka, proto neváhá vyhlásit útok na český rekord (6:17:56, Václav Kameník 1982). Ono s mikrofonem v ruce se dá vyhlásit ledasco, ale realita je často jiná, že…

V kategorii žen předvede populární dvojice Pastorová – Seitl představení hodné výběru nejlepších scén Výměny manželek. Petra běží parádně s cílem pokořit svůj vlastní český rekord. K tomu ji přímo na trati dopomáhá její syn, který před polednem vyběhl na vložený maratonský závod, na maminku chytře počkal a spolu směřují k naplánované metě. Jenže ouha…
15. kolo: Pořadatel Vlasta Šroubek opětovně hlásí útok na český rekord.
16. kolo: Na Petru přijde menší krize, za občerstvením zastavuje, vrací se zpět a diskutuje s trenérem, zda má cenu se tu více trápit. Nakonec to ještě zkusí…
17. kolo: Petra opět zastavuje a mizí ve svém automobilu. Odjet se jí naštěstí nepodaří, neb klíčky má Otto v kapse. Raději se po několika minutách vrací na trať.
18. kolo: K radosti přítomných pokračuje Petra s úsměvem na rtu v cestě za vítězstvím.

Petr Pechek má ovšem jiné starosti. Jak je to velmi zkušený maratonec, tak mezi ultramaratonci tolik zkušeností zatím nepobral. Není zvyklý závodit pomalu a do poslední chvíle se snaží držet plánované tempo, jak to ostatně roky předvádí na kratších závodech. 20 km před cílem tvrdě narazí do nekompromisní ultra zdi. Na chvíli to ještě zkusí, ale v dalším kole usedá do plastové sedačky, ze které už do konce závodu nevstane. Na vítězství mu stačilo 2 hodiny volně klusat, pro medaili si mohl dojít. Doslova. Petr má však větší ambice, a to je moc dobře! Nepochybuji, že hranici 6:30 při dalších pokusech překoná.

Lukáš Kozlík už absolvoval několik delších závodů a ví, že v ultra je někdy třeba zpomalit. Ve druhé polovině postupně přehodnocujeme plány. Březnová sobota není nakloněna nějakým rekordům, ale i medaile se počítají. A když ze závodu odstupuje Pechek, je jasné, že k vytouženému titulu je třeba jen vydržet na trati. Nicméně poslední hodinu jsem pěkně nervózní, neustále se snažím kontrolovat Lukáše na všech 3 místech, kde se dá stíhat závod sledovat, aby se něco nečekaného nestalo.

Nakonec Lukáš probíhá vítězně cílem v čase 7:21:41. Na naše poměry rozhodně krásný výkon. Pro dokreslení dění během závodu uvedu změny v Lukášově oblečení. Boty si měnil jednou, tepláky převlékal dvakrát a na horní půlce těla došlo k ještě více změnám. A poučení pro příště? V ultra závodech opravdu není vhodné připínat číslo špendlíky přímo na tričko a raději použít starou gumu od trenýrek.

Mezi ženami s přehledem vítězí Petra Pastorová (7:56:48). Navázala tak na stříbro, které ovšem získala v Plzni již v roce 2011. A čas pod 8 hodin není vůbec špatný, zejména s přihlédnutím k několika zastavením. Až z hor ze severu si přijela zazávodit divoženka Lenka Berrouche. Celý závod odběhla jen v podprsence, což pěkně dokumentuje skutečnost, kam až jsou některé ženy schopny zajít, ve snaze se z jara opálit.

Nejvyrovnanější výkon dne předvedl Luboš Herbst. Postupně se prokousával pořadím vpřed a stříbro získal za čas 8:16:35. A největší překvapení závodu? Rozhodně bojovník Ondra Jerhot. U jeho jména před závodem sázkové kanceláře vypsaly kurz na medailové umístění 100:1. A výsledek? V den svých jednapadesátých narozenin si Ondra doběhl pro neuvěřitelnou bronzovou medaili!

Při tradičně zpožděném vyhlašování výsledků si někteří posteskli nad absencí triček, na kterých bývaly zobrazeny podobizny vítězů předchozího ročníku. Ovšem narušovat kvůli tomu státní hymnu pokřiky typu: „Já jsem se těšil, že dnes budu spát v Pechkovi“ nebo „Manželka vyloženě nesnáší, když ze mne každou středu musí sundávat Churaňovou,“ považuji za nemístné.
…
Letos jsme se ve Štruncových sadech skutečně báli, podobně jako Sparta, které před časem hrozilo, že zde dostane bůra. Pevně doufám, že příští rok se v Plzni sejdeme ve větším počtu. Je jasné, že ne vždy může každý běžet. Nicméně zvyk přijet se podívat a povzbudit své kolegy a kamarády považuji za velmi pěkný a k ultra patřící.

Poděkování si zaslouží pořadatelé z SC Marathon Plzeň za uspořádání závodu, firma Sokotime za přesné, spravedlivé a nekompromisní měření závodu i nešťastník, kterému poblíž zázemí závodu upadl v noci půllitr.
Celkové výsledky.
Loňská reportáž: Quid pro quo.