Stříbrný Zlatý týden

Pamatujete? Před 65 lety sbíral Zátopek na olympiádě v Helsinkách zlaté medaile, jako kdyby šlo o přebor dorostenců ve Zlíně. Hlavně poslední kolo závodu na 5 kilometrů, je patrně to nejemotivnější, co jsem ve sportu zažil (nebo alespoň zpětně viděl). Těžko se hledá nějaké srovnání, snad jen Zlatý gól Petra Svobody z Nagana nebo finiš a vítězství z Turína v podání Kateřiny Neumanové. Není podstatné co je více, ale jednoznačně jde o události, kdy se emoce dají přehazovat vidlemi.

Na památku Zátopkova trojnásobného vítězství se před deseti lety začal běhat v Plzni „Zátopkův Zlatý týden“. Jednotlivé disciplíny začínají ve dnech i časech památné helsinské olympiády a celkovým vítězem se stane ten, kdo v součtu tří závodů dosáhne nejlepšího celkového času. Letos, kdy už se závody konají několik let v Praze, jsem se premiérově také zúčastnil.

Čtvrtek 20.7. – 10 km. Pro mne jde o den, na který jen tak nezapomenu, neb jsem si ráno ve Svijanech vyzvedl první várku spartathlonské plechovky. Před startem závodu silně prší a místo rozklusu se ukrývám v autě a do poslední chvíle řeším s notebookem v klíně pracovní záležitosti. Na závod není hlava nějak nastavena. Ještě před pár měsíci jsem reálně uvažoval o čase na desítku pod 35 minut, ale teď z toho horko těžko vydoluji 38:00…

Pondělí 24.7. – 5 km. Spartathlon se blíží a je třeba intenzivně trénovat. Rozhoduji se pro obětování „pětky“, během soboty a neděle uběhnu ve 4 fázích 70 km. V součtu s několika plechovkami spartathlonského piva, kterým víkendové kilometry prokládám, vstane v pondělí ráno z postele místo nabušeného atleta realisticky nalíčený herec z filmu Návrat oživlých mrtvol II. Ponurou pondělní atmosféru dokresluje vytrvalý déšť, který mne naštěstí docela probere. Tentokráte se navíc pořádně rozklušu a kupodivu se cítím lépe než před prvním dílem seriálu. Závod na 5 km běžím teprve podruhé v životě a s výsledkem 18:15 zaběhnutým ve velké únavě jsem docela spokojen. Podstatné však je, že v součtu úvodních dvou závodů jsem na 5. místě, jen dvě minuty od medaile za dvojicí Jursa, Fix.

Čtvrtek 27.7. – 42.2 km. Na závodech už jsem zašil leccos, ale slečna, či paní v šestém měsíci s cigárkem v ruce, která se přišla podívat na start závodu, se skutečně jen tak nevidí. Slavnostní zahájení maratónu v podání 95ti-leté Dany Zátopkové je pro mne hodně emotivní. Raději klopím hlavu, aby nebylo vidět jak mi vlhnout oči. Start. Běžíme celkem 8 koleček v okolí rozehřáté Stromovky. Pozitivní pro sledování vývoje závodu je okruh končící oběhnutím stadiónu, kde je možná kontrola soupeřů. První desítku dám ještě pod 40 minut, ale pak už pozvolna zpomaluji. Během 26 dní jsem absolvoval 12 závodů (z toho 8 maratonů) a o nějakém lehkém běhu nemůže být ani řeč. Naštěstí když nefungují nohy, hlava vymyslí motivační verš: Jursa, Fix, doženu vás krucifix. A s tím si vystačím na spoustu kilometrů. Na půlmaratónu už jsem o 2 minuty před nimi a náskok posupně narůstá. Mám toho docela dost, což se projeví i v kvalitě poezie: Jursa, Fix, dohnal jsem vás ku*vafix. Naštěstí se již blíží cíl, který proběhnu v čase 2:56:18.

V součtu 3 disciplín jsem za suverénním atletem Davidem Pecinou z Jablonce skončil nakonec na 2. místě. Proto letošní Zlatý týden má pro mne barvu stříbrnou. Ze spousty cen mám největší radost z obsáhlé knížky od paní Zátopkové, se kterou strávím několik následujících večerů.