U Suchánků čepují Heineken

V říjnu jsem si dal závodní, nikoliv však běžeckou, pauzu. Pouvažoval jsem, kde si opět propíchnu triko špendlíky, přičemž volba padla na Ústí nad Labem. Primárně se zde běží pěkný maratónek podél Labe ve směru na Děčín a sekundárně jsem se chtěl pokusit prodat ještě nějaké plechovky našeho spartathlonského piva, které mi pravidelně dotáčí ve Svijanech.

Od pořadatelů jsem však záhy dostal zamítavé stanovisko. Tedy ne k mé účasti, ale k prodeji piva v prostorách cíle. Prý je to proti sponzorovi závodu, společnosti Heineken. Asi to s nimi už moc dobře nevypadá, když by je několik mých prodaných plechovek existenčně ohrozilo. Na druhou stranu jsem byl rád, že by za případné umístění na nějakém vyšším stupínku mohl být nějaký sud (nebo alespoň soudek) originálního piva, které se vaří přibližně v každém pátém pivovaru na světě. Přípravě na závod jsem tedy podřídil vše, vynechal páteční diskotéku i následný bar a v sobotu ráno celý natěšený pospíchal na vlak směr Ústí.

Startovní taštička ukrývala různá překvapení. Největším pro mne byla absence výše zmiňovaného nápoje. Nu což, uvidíme, co bude po závodě. Vidina tekuté výhry je velká a i proto se snažím být od samého startu co nejvíce vpředu. Jeden z kolegů sice 3 kilometry vzdoruje, ale kousek za nejprudším stoupáním jej nechám přečíst informaci o jednom mělnickém vinařství uvedenou na mých zádech. Úvodní pohodová desítka za 39:06 je pěkný začátek, nicméně obavy z větru na cestě zpět trochu mám. Za obrátkou zaregistruji náskok více než minutu před druhým Pavlem Rusňákem, leč vzápětí přijde déšť a silný protivítr odvane veškeré naděje na rychlý čas. Sotva zvedám nohy, které jsou poměrně záhy poznamenány křečemi, nejprve naštěstí lehkými. Zpět na start a tedy na metu půlmaratónu přiběhnu za 1:25:25. A jak obkroužím kužel na startovní čáře, nasadím smutný výraz Lajky, když před ní sovětští inženýři zavírali poklop Sputniku 2 – můj pronásledoval je jen 20 sekund vzdálen.

Tak hezky vše začalo a opět taková patálie. Stupňující se křeče v lýtkách i stehnech moc rychlý pohyb neumožňují. Snažím se potlačit trudomyslnost a na cestě po větru se alespoň přiblížit čtyřminutovému tempu. Na trati už jsou i půlmaratonci a povzbuzování většiny běžců v protisměru mne vyhecuje držet vedení co nejdále. S velkou obavou obíhám kužel ve třech čtvrtinách trati a kupodivu mám před sebou jen doprovodné vozidlo pro vedoucího běžce v podobě cyklistky na kole a velkou zelenou a opuštěnou louku. Je mi jasné, že kolega to se snahou vyfouknout mi pivní cenu trochu přehnal. Opět vítr, křeče, ale hlavně parádní povzbuzování ostatních, které vnímám, ale oplácet dnes moc nemohu. Alespoň pro několik jedinců vykouzlím krásnou piruetku na kravském produktu ležícím uprostřed cyklostezky. V ten moment si vzpomenu na jednu z mých básniček popisující rodinnou dovolenou kdysi v Polsku: Ubytování jsme měli sjednaný, Poláci pijou jak zjednaný. Co je to tu za binec, brácha rozšlápl kravinec. S kravincem i s velkou úlevou probíhám na prvním místě v čase 2:58:29 cílovou branou, kde teatrálně padnu do trávy. Dnes mám toho fakt dost a sotva dokulhám do sprchy.

Za vítězství dostanu celou řadu dárečků, bohužel žádný z nich nemá s pivem nic společného. Všechen sponzorský Heineken patrně vypil agent Bond z populární mýdlové opery. Předpokládám, že v dalším díle umře na cirhózu jater nebo pohlavní chorobu. A my všichni, které řídí: Pij s rozumem, se můžeme těšit na nového, snad zodpovědnějšího agenta 008.