I v tak krásném sportu, jako je vytrvalostní běh, existují různí podvodníci. V Americe si traily zkracují na motorkách, v Evropě v okruhových závodech vynechávají kola. Pamětníci si jistě vzpomenou na jistého borce z Hané, který si dokázal zkrátit trasu maratonu ve Stromovce o více než třetinu. Já jsem v této oblasti ještě zelenáč. Asi proto můj úvodní pokus nedopadl podle představ.
Začátkem prázdnin se tradičně běhá v okolí Lomnice sedmidenní závod zvaný MUM. Na účastníky čeká 7 etap, což samo o sobě nezní tak hrozně. Horší je, že co etapa, to maraton s převýšením kolem 1000 metrů. Loni se mi zde příliš nedařilo (MUM aneb 7 dní a 7 nocí), tedy jsem se letos rozhodl běžet pouze etapu poslední, kdy hladoví vlci budou mít dásně krvavé a zuby dostatečně obroušené.
Moji běžeckou slabinou jsou kopce. U nás doma žádné nemáme, a když už jsem v Beskydech, místo abych si vyběhl na Lysou horu, raději hraji s tchánem AZ kvíz. On se totiž, jako starý zámečník z šachty, nespokojil s technikou šestého či sedmého schodu, jejichž plocha je většinou nepoužitelně malá. Do sklepa ve stráni si u zadní stěny postavil pyramidu z šestibokých drenážních trubek, která je na chlazení nápojů ve skle ideální a mne posloužila jako hlavní příprava na závod.
V poslední etapě MUMu závodníci startují s rozestupy závislými na výsledcích předchozích etap, aby se v cíli všichni potkali kolem 14 hodiny. Na mne vyjde předposlední skupinka, kterou sice brzy roztrhám, bohužel odstupy nejsou velké. Zdá se mi, že běžím docela slušně, ale stejně mne pod vrchem Babylon předběhne Vojtěch Grün, jež běží (a vyhraje) „dětskou“ verzi závodu (1., 4. a 7. etapa). Do druhého kola ještě vbíhám s plánovaným průměrným tempem 4:30. Pak však přijde kritické stoupání, které je najednou o dost prudší, než bylo v kole prvním. Jsem nucen na několik minut přejít do chůze. Trápím se trápím a místo abych předbíhal, jsem předbíhán. A v dalším kopci mi stále se lepšící Martin Kopecký, který běží všech sedm etap, ukáže, jak vypadá poctivé běžecké řemeslo. Ani se nestačíme pozdravit… Naštěstí všichni dobře víme, že každá voda nakonec stejně steče dolů a Stázina se Kubovi dostane za ženu. Tedy i já dolů do cíle v Lomnické základní škole nějak doklopýtám.
Za své nepoctivé jedno-etapové snažení jsem odměněn oblíbeným čtvrtým místem. K překvapení všech až 5. končí Daniel Orálek, který letos vyhrál již 11. (!) ročník závodu. Populární jedlík a vítěz mnoha šampionátů v pojídání borůvkových knedlíků, již patrně myslel na závěrečný raut, jenž na unavené borce čeká po poslední etapě. Mne následně sbalí na svoji sbírku jeden neurvalý běžecký pěstitel kaktusů, ale nad ránem už opět mířím do Beskyd hrát AZ kvíz.
Výsledky 7. etapy: 1. Vojtěch Grün 3:11:28 43, 2. Martin Kopecký 3:16:13, 3. Tomáš Hrdina 3:16:59, 4. Zbyněk Vondrák 3:19:12, 5. Daniel Orálek 3:23:18.
Web závodu: mum.ultracau.cz