Romantický víkend na Kladně

Už během několikanásobného rakouského odcházení ze závodu jsem měl v hlavě pro mne důležitější soutěž – otevřené Mistrovství České Republiky v běhu na 24 hodin. Po návratu z Vídně jsem tedy v levných knihách za 19,90 Kč zakoupil brožovanou příručku 24 hodin snadno a pomalu, abych se s předstihem před ukončením nominace na blížící se Mistrovství světa konečně pokusil překonat hranici 220 km.

Můj plán dostal trhliny hned v počátku. Poměrně nečekaně pořadatelé uzavřeli přihlašovací systém, přičemž jsem zůstal pouze náhradníkem. Dny plynuly a soupiska se postupně rozrůstala o další šťastlivce, leč moje jméno mezi nimi stále chybělo jak jídlo při expedici na severní pól. Telefonické, či psané urgence nepomáhaly. Místo tréninku jsem propadl skepsi, že snad z důvodu mé životosprávy, či nevhodného běžeckého dresscode mne do party nechtějí. A když jsem smířen celou situaci oplakal, přišel týden před závodem email, že mne milostivě jako posledního berou. Kateřině Kašparové, která právě překonala svůj český rekord v běhu na 12 hodin (133,042 km), jsem tedy mohl napsat radostnou zprávu, že spolu strávíme jednu romantickou červencovou noc.

Na Kladně se sešlo tolik známých, že jsem se se všemi ani nestihl před startem pozdravit, což mělo za následek vyběhnutí s částečně rozvázanými tkaničkami. Trochu jsem uvažoval, že je nechám být, ale nakonec jsem těch 6 vteřin obětoval a ve třetím kilometrovém okruhu botky poctivě zavázal. To již jsem běžel v čele a čekal, kdy přijde první krize. Kupodivu už po půlmaratónu mi v horkém dni nebylo moc dobře, ale snažil jsem se držet tempo těsně pod 5 minut na kilometr a postupně navyšoval náskok v čele závodu. Z prvního maratónu si vybavuji především setkání s indiánem Krajčou, která jsme si kořenili španělštinou. ZV: ¡Hola! ¿Que tal? RK: Mucho calor y mucho cansado. Po několika hodinách běhu. ZV: Porfavour. ¿Dónde está zapatería? RK: Aqui, ala derecha. Rudy bohužel poměrně brzy intenzivní jazykový kurz opustí.

Když jsem na jaře v Plzni, vzhledem k velkému počtu vzdávajících se jedinců, navrhoval okruh oplotit, ještě jsem netušil, jací jsou ultramaratonci tvrdí hoši. Loňský mistr Ondra Velička ukončuje své chodecké trápení po 90 km, ale touha stihnout poslední autobus do Prahy, jej vybičuje k přelezení dvoumetrového plotu. Nátlak EU před lety znamenal konec klecových lůžek v zdravotnických zařízeních, ale možná jsou řešení založená na podobném principu budoucností českého ultramaratonu.

Mezi stovkou startujících je i jedna manželská dvojice – Šarlingerovi z Plzně. Paní Ivana se na mne jednou přísně podívala, neb prý jejího manžela odrazuji od sportu a neustále jej tahám na pivo. Na fotce je však jasně vidět, jak si Ivan drsné ultramaratonské souboje užívá a mne podobné zážitky pomohou k překonání nástrah druhého maratonu. Na poměrně náročném levotočivém okruhu dostává zabrat můj špatný levý kotník. Postupně dojdu k závěru, že pokračovat v trápení nemá smysl a po 101 kilometrech, které mi zabraly více než 10 hodin, závod přeruším.

Ve svém životě jsem se již probudil mnohokrát na místech prapodivných i v situacích nestandardních. Kupodivu nejinak tomu bylo i na Kladně. Ulehl jsem v tělocvičně u stadiónu, kde jsem v šeru našel zvláštní magické dřevěné místo. Ráno jsem zjistil, že šlo o tréninkový vrhačský kruh. Kdyby mne budil rozhodčí, musel by zvednout červený praporek, neb natažená noha končila vně kruhu. On by mne patrně diskvalifikoval již při vstupu, protože jsem rozhodně neměl v ruce kouli o požadované hmotnosti 7.26 kg. Sotva jsem začal kulhat ke dveřím, bylo mi jasné, že jediné co chci je pít, jíst a – jak jinak – běhat.

Pole borců již je značně prořídlé, všichni jsou unaveni, jen Petr Válek se svou zrzavou asistentkou stále řádí jak Roman Šebrle na večírku TV Prima. Brzy se rozeběhnu, jdu snídat a povzbuzovat ostatní. Zklamána z absence půlnoční romantické procházky, jež jsem jí navečer sliboval, se opět na trase objeví rekordmanka Ka Ka, ale už neví, zda ještě se mou ka nebo už neka. A postupně se přidávají další spáči. Jak běhám stále nahoru a dolů, tedy v podstatě po celý závod jsem sám. Nicméně v neděli se stále častěji začnu potkávat s vedoucím mužem závodu. Většinou prohodíme pár slov, ale hodinu a půl před koncem se naše trasy definitivně spojí a já se měním v červené doprovodné vozidlo.

Využívám několika semestrů psychologie absolvovaných na dvou vysokých školách, schopnosti hluboké empatie i vrozených předpokladů stát se mentálním koučem a snažím se Petra povzbudit slovy: „V*le, makej!“ Naštěstí hlava vymyslí i další slogany, jako třeba pro mne těžko vyslovitelné: „Slavia jedééém!“ Je mi jasné, že za ta slova skončím patrně v kotli sparťanského pekla, ale k mému štěstí je přede mnou velká fronta jedinců čekajících na tuto službu. Když Petr probíhá metou 230 km, aby trošku poškorpil Škádlila, mé převzaté povzbuzení k dalším metám přes řev fanoušků v cílové rovince naštěstí neslyší: „Dáme ještě jeden, p*sere se Eden!“ Do konce je však ještě půl hodiny, byla by škoda, aby Petr zlatou krávu pořádně nepodojil. Do ruky si beru papír s historickým žebříčkem výkonů a hlásím kdy, kde, koho Petr překoná. „Proběhneš cílem a kousek před občerstvením stojí virtuální Radek Brunner s jeho třetím nejlepším výkonem,“ slova, jež by jistě zahřála srdce každého běžce. V posledním kole Petra opouštím, ať si závěr vychutná sám, a také aby dorazivší fotografové z médií ostřili na krále a ne na klauna.

Mistrem v Běhu na 24 hodin se nestává legendární Daniel Orálek, ani nezdolný Radek Brunner, ani nedostižný Ondřej Velička. Mistrem v Běhu na 24 hodin se výkonem 234,353 km stává hrdý vinohradský otec čtyř dětí, který by na prsou kromě lvíčka mohl nosit podprsenku, jejíž velikost by leckterá běžkyně mohla jen závidět. Lvíčka mu zase mohou závidět leckteří běžci. Neběhá za Vinohradské šlapky, ani za vinohradskými šlapkami, ale za I Think Beer. Mistrem České Republiky v Běhu na 24 hodin se stává – Petr Válek.

Opravdu velké poděkování si zaslouží výčepní Jára, který měl na starosti nejen můj pitný režim a jeho skvělá manželka Zuzka, jež tradičně vše úžasně zdokumentovala.
Výsledky: 1. Petr Válek 234,353 km, 2. Dušan Kopečný 219,152 km, 3. Jiří Horčička 217,754 km, …. 19. Zbyněk Vondrák 146,707 km.
Web závodu a kompletní výsledky.