DNS je poměrně málo oblíbená zkratka, která se objeví u vašeho soutěžního výsledku ve chvíli, kdy se, ač přihlášeni, na startu závodu ani neobjevíte. Příčiny mohu být různé: od zdravotních přes finanční, časové, rodinné až po psychické.
5. října 2013. Trošku jsem si přivstal a vyrazil na snový víkendový výlet na Slovensko. Za pár hodin mne čeká Mezinárodní sběratelská burza pivních suvenýrů v Martině a zítra maraton v Košicích. Bohužel mi začíná být nějak divně. Když už ne rekord, tak slavný maraton alespoň odklušu, ne? Stav se však dále zhoršuje, že plyn musím sešlapávat oběma nohama. Postupně tedy dojdu k závěru, že se již po burze vrátím domů. Nakonec před slovenskými hranicemi auto otáčím a jedu zpět stylem 30 minut jízdy a hodina spánku na benzínce. V pondělí doktorka objeví v mém krku masivního streptokoka a já posléze dohledám na wikipedii větu: „Zdroj nákazy: Asi 3 % mužů mají streptokoky v močové trubici, odkud se mohou přenášet orálním sexem do ústní sliznice.“ Velmi těžko jsem tenkrát manželce vysvětloval, jak jsem k bakteriím přišel…
Podzimním vrcholem mého letošního běžeckého snažení měl být takzvaný Pochodoběh, což je maraton dvojic, který startuje v Pivovaru Kostelec. Každá dvojice nese sebou 15l sud piva a na kontrolních stanovištích jej musí postupně vypít. Není to závod pro žádné čajíčky, o čemž svědčí striktní a přísná pravidla, jako třeba: „Vomitus v cíli je penalizován 5 trestnými minutami.“ Vzdal jsem se kvůli startu druhé účasti na paralelně se běžícím Spartathlonu a každý den usilovně trénoval v několika fázích.
Je pravda, že někdy byly náročné tréninkové dávky už trochu za hranou. Například mne letos 3x nevzali k aktu darování krve. V papírech sice stojí cosi o nízkém hemoglobinu, ale jednou na mne sestřička mrkla se slovy: „Pane Vondrák, alespoň v den kdy jdete darovat krev, byste měl snídat čaj…“
Za parťáka jsem si vybral triatlonistu Míru, což je voják jako řemen, který má natrénováno po všech stránkách. Jak je mým zvykem, měl jsem už vymyšlenu poetickou reportáž s názvem: „Mise: Kostelec.“ O vítězství jsem skromně nepochyboval. Spíš šlo jen o to, kam až dokážeme posunout hranici lidských možností.
Tři dny před toužebně očekávaným startem jsem však dostal zdrcující smsku, která poznamenala úroveň českého sportu snad ještě více než ta, jež před lety obdržel od Křetínského Poborský. V rámci uchování lékařského tajemství uvedu jen nejpodstatnější výrazy: zánět močáku, antibiotika a v prdeli.
Mám sice kolem sebe zástupce sociálních skupin, jež tahají těžké batohy, běhají desítky kilometrů i odcházejí z hospod až po dvouciferném počtu čárek. Najít mezi nimi narychlo průnik se však ukázalo jako nemožné, přičemž odpovědi byly shodně ve stylu: „Nechci se zrušit.“ Chápu, že není snadné nalézt odvahu k podobně extrémnímu vytrvalostnímu závodu. Ani já bych se v týmu nespokojil s každým. Třeba takový Tomáš Petreček. Běhá slušně, s batohem na zádech vyleze každý kopec, ale jak si dá 8 piv, tak staví před mačky misku s mlékem, že prý hlady už cení zuby.
Debakl navodil splín. Dám několik Svijan. Dost nicotných ság. Další nádherný Spartathlon?
Krasny… Budu si to pamatovat, az to na me prijde..:)
Technicky si rikam, ze behem maratonu 15 piv je vyzva, kterou jsem jeste nezkusil. Jedine, co me odrazuje je, ze to pivo bude desne napeneny a jen samotny akt natoceni piva.. sebere spoustu casu:). Ta priprava musi byt opravdu narocna..:)
Zase jsi me hodne pobavil.. DIK! 12:)
Taktiku jsem samozřejmě dlouho vymýšlel a piloval. Cesta vedla přes vypití třetiny piv už na startu, ať již kvůli teplotě, či lepší běhatelnosti. K závodům je třeba přistupovat pečlivě, s rozvahou a důsledným plánováním. Když vidím amatérismus, jaký předvedl jistý český běžec na letošním Spartathlonu….
Zbyňku, opět jsi rozšířil moje obzory co se běžeckých soutěží týče. Ani jsem netušil, že takový závod existuje a je opravdu zajímavé “… kam až lze posunout hranice lidských možností”. Bohužel (nebo možná i bohudík) je mi tento typ závodů zatím hodně vzdálený, protože na mé účtence z restarace je počet čárek zatím vždy menší než 10, ba dokonce i než 5, ba co více často tam bývá i jen jedna osamělá. Vím, je to ostuda. Ale od té doby co syn začal sbírat pivní víčka a již jsme také absolvovali několik burz sběratelů pivních suvenýrů, tak se snažím, aby jeho sbírka měla stálý přísun nových přírůstků včetně těch na výměnu. Tím moje spotřeba “zlatého moku” stoupla oproti předchozímu období o stovky procent. Ale i tak zůstává hluboko pod laťkou potřebnou k účasti na takové akci. Tak hodně štěstí, do dalšího ročníku, ať ti to vyjde a my (věrní čtenáři) se už můžeme těšit na zajímavou reportáž z končin nám nedostupným.
Sběratele vždy rád podpořím. Vršků mám pro všechny případy doma nastřádáno až dost, tak výhledově předám…