Pastelky

Několik měsíců bez závodění, ideální běžecké počasí během celého jara, spousty naběhaných kilometrů i dlouhodobá absence nějakých rýmiček či nachlazeních. To byly faktory, které dávaly tušit, že v Plzni při Mistrovství ČR v běhu na 100 km bude dosaženo spousty parádní výkonů. Dokonce i o překonání nepřekonatelných met i některých rekordů se mluvilo víc nahlas než potichu…

Ještě před týdnem jsem si po maratonu na Proseku liboval, jak je to parádní, ale v neděli mě s manželkou skolila jakási viróza. Po týdnu polehávání jsem se utěšoval, jak budu alespoň odpočatý, leč realita byla trochu jiná. Začal jsem pozvolna tempem přes 4:30 min./km, přesto jsem stejně po 30 kilometrech zcela odpadl. Jeden z přihlížejících můj kulhavý styl okomentoval slovy: „Támhle běží Vondrák, ale to už skutečně není nejostřejší pastelka v penále…“ Raději jsem si vzal sluchátka a s pomocí polévky, piva a punku se pomalu šoural k metě 50 km, kde jsem své trápení plánovaně ukončil.

K mému překvapení řada jedinců skončila ještě přede mnou. A jak se sluníčko snažilo dohnat, co během jara zameškalo, počet odpadlíků brzy předčil počet borců na trati. Ti, kteří zůstali na závod jen tak nezapomenou, protože kilometry v horkém dni naskakovaly stále pomaleji a pomaleji…

Když už jsem výsledky závodu jako účastník příliš neovlivnil, tak z pozice diváka jsem byl úspěšnější. Po 6 hodinách uplynulých od startu jsem na trati potkal suverénně v čele běžící Hanku Vičarovou. Jenže loňská mistryně už jen suverénně jde a prý tohle nemá zapotřebí a raději valí dom. Nabízím dodatečnou cenu pro vítěze v podobě lahve vína. Jen se na mě kysele ušklíbne, že za jednu lahev tu nikomu nebude dělat šaška. Musel bych prý nabídnout alespoň lahve dvě. Jsem snad nějaký Rothschild? Ale dobrá, slibuji tedy vína dvě. Bůh a Jitka Jeníková jsou mi svědkem, že to tak skutečně bylo. Hanka se postupně parádně rozbíhá a ke konci už jí nestačí ani většina mužů. Po 6 dnech kdy v Praze získala 5. místo v MČR v maratónu, vítězí v Plzni v MČR v běhu na 100 km časem 8:25:12.

Za několik minut dojdu do zázemí závodu, kde Rudy Krajča nadšeně oslavuje se svým týmem překonání českých rekordů na 50 km a 6 hodin v kategorii M55. Pokračovat v závodě již nehodlá, není přeci bacan. Občas večer, kdy už všichni spí, rozsvítím si tajně pod peřinou baterku a studuji atletická pravidla. Moc dobře vím, že pokud závodník závod nedokončí, nemůže se mu počítat ani výsledek dosažený na mezičase. Rudy se po mé nečekané informaci začne rozčilovat jak Landa v parlamentu, ale přesto se vydává vstříc dalším kilometrům. V závěru se může oprávněně radovat ze zisku 2 českých rekordů. A já mám pro změnu o 1 kamaráda méně.

V Plzni se od loňska běhá na obrátkovém 2,5 km měřícím kolečku. Kužel v polovině okruhu je hlavně pro ty nejrychlejší hodně nepříjemná záležitost, ale zase mají všichni přehled o vývoji závodu. Po úvodních 2 hodinách jsem si říkal, že k času pod 8 hodin směřuje více než 30 běžců. Nakonec to zvládla pouze čtveřice nejstatečnějších.

Po rovnoměrném výkonu, za asistence dvou půvabných hostesek, proběhl cílem nejrychleji Ondra Velička v čase 7:27:40. Čtvrt hodiny po něm doběhl hlavní favorit Radek Brunner. Zdá se mnohem těžší obíhat sady v Plzni než pole u Zelenče. Možná jde o paranormální záhadu a je na zvážení zapojit do další přípravy i Murdera se Scullyovou. Do času pod 8 hodin se vešel i počtvrté bronzový Marek Jirásek a chvíli po něm doběhl i Jirka Horčička. Pod jeho bramborovou medailí se nejvíce podepsala trojice návštěv záchodku v zázemí.

Pohled do českého ultramaratonského penálu je po úvodním závodu sezóny vskutku žalostný. Část pastelek je ztracených, další polámané. Pokud některá alespoň trochu píše, pak je to pořádné kopyto. U těch několika ostřejších mám strach, aby z nich brzy nebyli špačci. A ke všemu ještě do penálu zvědavě nakukuje Straka!

Výsledky: 1. Ondřej VELIČKA 7:27:40, 2. Radek BRUNNER 7:44:05, 3. Marek JIRÁSEK 7:55:03, 4. Jiří HORČIČKA 7:56:57, 5. Milan ŠUMNÝ 8:16:01, 6. Hana VIČAROVÁ (Ž) 8:25:12.

Kompletní výsledky od 4Timing, web závodu a fotogalerie.