Author: zbynekv

MČR v Běhu na 100 km se konalo tradičně koncem března v Plzni. Účast byla bohužel o dost slabší než v letech minulých. Trojnásobný vítěz Ondra Velička dal přednost dovolené na Kapverdách, další trojnásobný vítěz Dan Orálek odletěl pro změnu až za oceán. A ostatní medailisté z let minulých? Snad po vzoru českých fotbalových reprezentantů upřednostnili večírek v Ostřetíně. Já jsem se rozhodl do Plzně odjet, opět se stát podporovatelem a pomoci mělnickému borci Lukáši Kozlíkovi ke zlepšení loňského času 6:55:31 i umístění na bronzovém stupínku. pokračování…

pokračování…

Po čtyřiadvacetihodinovce na Kladně jsem si dal od běhání delší pauzu ve snaze trochu narovnat svůj zdravotní stav. S nominací na MS jsem nepočítal, ale jak se začal rozrůstat tým odpadlíků, moje šance na dobrodružný výlet na ostrov Taiwan se začaly zvětšovat. V září mi pak přišel vytoužený nominační email a já byl nucen opět začít běhat. A než jsem se stačil pořádně rozeběhnout, byl tu listopad a přistávali jsem na exotickém ostrově. pokračování…

Začátkem letošního roku jsem se rozhodl, že by na stará kolena nebylo špatné strávit ještě jednou den a noc s nějakou pěknou čtyřiadvacítkou. Kratší závody už přenechám mladším a po 10 letech jsem se na již proslulou plzeňskou stovku nepřihlásil. Při plánování budoucího dobrodružství mě přepadl pocit studu. Došlo mi, kolik lidí mi již při závodech pomohlo a já v podstatě ještě nikomu. pokračování…

13. 10. 2017 „Máma se divila, že jsi mě nazval spermií,“ byla jeho první slova, která jsem uslyšel v telefonu. Samozřejmě, že jsem se při popisu naší společné a nezapomenutelné noci při Spartathlonu 2017 trochu rozvášnil, nicméně Jan Ďuk vystartoval z Akropole skutečně rychlostí spermií starého Klapzuby. Jó, byly to krásné časy, kdy se do Athén jezdilo bez manželek. Zábava dvojnásobná. A útrata? Sotva poloviční… pokračování…

pokračování…

Běhat jsem začal před 20 lety a v podstatě celou dobu jsem snil o závodu do kterého bych nastoupil v českém reprezentačním dresu. Dvě dekády utekly jako nic a najednou je to tady. Spolu s dalšími 300 ultramaratonci se řadím na dráhu atletického stadionu v italské Veroně. Mistrovství Evropy v běhu na 24 hodin začne za několik minut. pokračování…

Sobota 19.9.2020. Plzeň Skvrňany. Radek Brunner právě vyhrál hodinový závod a na 400 metrů dlouhém tartanovém oválu postupně zůstává jen malá skupinka ultramaratonců běžících závod na 24 hodin. Vše jde stále dle plánu, ale vzhledem ke skutečnosti, že jsem v podobném závodě nikdy nic neuběhl, chystám si prozíravě záchranný kruh. Na ovále se v podobném tempu pohybuje domácí Ivan Šarlinger. Po uběhnutí 50 km by rád odjel za svou rodinou, ale pro jistotu jej uprosím, aby se ráno opět vrátil mezi nás a k případnému mému slavnostnímu a premiérovému proběhnutí mety 200 km zakoupil ve večernici na rohu malého rumíka. pokračování…

25.3.2019. Sedím v prosklené zasedačce se svojí projektovou manažerkou a vedeme dialog o mojí budoucnosti ve firmě. Touha válčit každý den v řadách IT totiž poslední dobou klesá a stále více uvažuji, že bych se rád více angažoval i v rodinném vinařství na Mělníku. Několikrát mi během pohovoru zvoní telefon. Kamarád Marek má být tou dobou přeci v Německu s bráchou, copak tak nutného asi potřebuje? Za několik minut zjišťuji, že se brácha v Německu kochal pohledem na oblohu a vysokozdvižný vozík mu nadvakrát přejel nohu v kotníku. Právě jej připravují na úvodní operaci… Nelehkou životní etapu mi tehdy pomáhal překonat film Grimsby. pokračování…

Během zimního období se mi z různých příčin nepodařilo naběhat množství kilometrů podle svých představ. Pro tradiční březnové MČR v běhu na 100 km v Plzni jsem proto zvolil únikovou variantu a přihlásil se na doplňkový závod s poloviční vzdáleností. Sobotní plán byl následující: dopoledne absolvovat pěkný trénink a po obědě se proměnit v šíleného ultramaratonského fanouška. pokračování…