Author: zbynekv

Je to hnědé a je to v dětských kalhotkách. Co je to? Ruka Michaela Jacksona. Hodně nefér vtip z hloubi minulého století, přeci Jacksonova ruka moc hnědá nebyla. Dříve jsem nad podobnými fóry cynicky zakroutil hlavou, dnes jako otec dvou dětí bych spíš někomu zakroutil hlavou. pokračování…

V sobotu se v Plzni uskutečnil tradiční sraz absolventů Střední spartathlonské školy. Chybět nemohli premianti, ani ti již prolezli ‘s odřenýma ušima‘ a načerpat cenné informace přijela i řada vyjukaných budoucích žáků doprovázených svými rodiči. Ve jménu hesla: Kdo neumí, učí (nebo alespoň trénuje) nám bývalý student Vlasta Šroubek, kterému se však přes veškerou snahu odmaturovat nepodařilo, uspořádal tradiční MČR v běhu na 100 km. pokračování…

Poslední dobou prožívám běžecké trápení. Sotva jsem se zbavil rýmiček, začalo mne zlobit pravé stehno. Sice běhám, ale je to spíš takové popobíhání. Minulý týden jsem si dokonce vzal v práci volno, abych se v ideálním počasí pokusil letos premiérově překonat hranici 40 km. Bohužel už po hodině jen kulhám a za pomoci záložní dvacetikorunové mince přemlouvám průvodčí ve vlaku, ať mne odveze domů. pokračování…

Úvodním závodem běžecké sezóny byla pro mne tradiční padesátka kolem plzeňského rybníka Bolevák. Bohužel, spíš než tréninku, jsem se poslední dny věnoval konsolidaci zdravotního stavu. A výsledkem experimentů byla skutečnost, že v pátek před závodem jsem sláb jak obr Koloděj, jež právě přišel o svůj prsten. pokračování…

Jednou z věcí, které velmi ovlivňují nejen běžecký život člověka, jsou dopisy. A nemusí mít rovnou modrý či červený pruh. Dnes ráno mi přistál ve schránce jeden dlouho očekávaný. Doufal jsem, že jej dostanu, ale zároveň jsem se bál jeho obsahu. Třikrát jsem se nadechl a představil si pošťačku, jak říká: Štěpánku, z tebe bude doktor… pokračování…

Na východ od Prahy leží malebná obec nesoucí název Kounice. Znalci už samozřejmě zbystřili, protože sladovna a dva pivovary na patnáct set obyvatel jsou rozhodně předzvěstí zážitků plných emocí. pokračování…

Začátek nového roku vždy přináší prostor k životním změnám. Někdo chce uběhnout maraton, jiný zase doběhnout do vedlejší vesnice za sousedkou, jejíž manžel s ním později vyběhne. Ten přestane jíst sacharidy a ten je zase jíst začne. Předsevzetí jsou spousty a lidé hromadně mění prosincové výlety do obchodních center za lednové návštěvy bazénů a posiloven. Ani já se změnám nevyhnu a do roku 2019 vstoupím nekompromisně – s malým kašpárkem. pokračování…

Dětství jsem prožil v 80. letech na Mělníku. V okolí papírna, dvě chemičky a tři bloky elektrárny. Asi není překvapující, že jsem co chvíli mířil s mamkou k doktorovi. Kromě dlouhých front v čekárnách a barevného obrázku za odměnu, si nejvíce vybavuji svou odpověď na otázku, kdyže jsem se narodil: „Jeden den před Ježíškem.“ pokračování…

pokračování…

Před dvaceti lety se čeští hokejisté na olympiádě v Naganu snažili získat medaili za každou cenu. Dnes se někteří z nich malinko posunuli a snaží se zlaté medaile za každou cenu prodat. Co se pohybu medailí týče, já jsem naštěstí ještě v první fázi. pokračování…