Tak to prostě starším pánům někdy trvá déle, no a co?

Vezmete-li list papíru a přeložíte jej na polovinu, dostanete něco menšího, ale silnějšího. Pokud tak učiníte 42x, bude výsledek silný jak vzdálenost ze Země na Měsíc. A v případě celoročního překládání MČR v běhu na 100 km lze očekávat výsledek ještě mnohem silnější. pokračování…

Školka

Květen 1980. S rodiči a mladším bratrem stojím na obrovském prostranství před Mateřskou školou Mělník Mlazice. Všude spousty cizích lidí a neznámých dětí. Bydlet v Mlazicích budeme až za 2 roky, ale rodiče jsou jistě rádi, že nás sem mohou odevzdat již nyní. Po několika proslovech dojde na slavnostní přestřižení pásky a nový objekt může začít sloužit širokému okolí. pokračování…

První líný je

Necelá půlhodina zbývá do konce mého životního závodu. Se zaťatou pěstí probíhám vstříc metě 235 km. Jirka Horčička mě v emocích plácne po zádech, až mé rozbolavěné tělo křehčí uschlého podzimního listu zavrávorá. Pád na vyběhaný tartan se naštěstí nekoná a z dálky uslyším volání: „Zbyňku, naprostá bomba, o tom se bude ještě dlouho psát!“ pokračování…

Do naha!

Ne, ne, sportovní plány na příští rok si zatím nechám pro sebe. Ani nápad společného hromadného běžeckého tréninku zde prezentovat nehodlám. V úvodním povídání o čtyřiadvacetihodinovce v Plzni jsem malinko upadl do sentimentality, až se některým čtenářům mohlo zdát, že na dráze ve Skvrňanech běhali samotní bratři Nedvědi. Nyní již s nadhledem mohu pravdivě a otevřeně popsat nejpodstatnější aspekty nadmíru povedeného závodu. pokračování…

Týmový sport jednotlivců

Sedím na záchodě v zázemí Atletického stadionu města Plzně ve Skvrňanech. Blíží se jedenáctá hodina závodu. Hlavu mám položenou v dlaních a přemýšlím, jak se to mohlo opět pokazit. Metu 100 km jsem sice zdolal dle plánu v čase 8:51:36, jenže od té doby jsem už moc nepřidal. Venku na mě čeká přímo hvězdný podpůrný tým. Přeci nenechám Jirku Horčičku strávit druhý letní víkend tím, že mi pomůže uběhnout 180 km? Pomalu se zvedám. Než však stisknu velké tlačítko splachovacího zařízení, vše si rozmyslím a opět si sednu. Na míse za zavřenými dveřmi je to mnohem lepší než v realitě číhající na druhé straně. pokračování…