www.ultrapulmaratonec.cz

1. 10. 2017. Vracíme se autobusem ze Sparty do Athén. Po opuštění Peloponéského poloostrova zastavujeme pod horami na typické dálniční benzínce. Pohybem připomínáme důchodce, jež se rozhodli naposledy na vlastní oči spatřit moře. Ovšem jinak je nálada výborná, někteří drží plechovky s pivem, jiní zmrzlinu. Tereza hladí jakéhosi pejska a chce si jej vzít do Brna. Bavím se s kolegy o nějakém pěkném závodě na 24 hodin. A zkušený Martin Hokeš radí: „Jeď v květnu do Basileje, tam je tu super…“ O několik měsíců později navrhuji milované manželce strávit v květnu prodloužený romantický víkend v Basileji. pokračování…

Kamarád Honza mi jednou řekl: „Zbyňku, s tebou já tak rád chodím na pivo. Když totiž pak manželce vyprávím, co jsi zase prováděl, mám plusové body na čtrnáct dní dopředu.“ pokračování…

Manželka je skutečně někdy na zabití. Neustále zapomíná zhasínat v ledničce, pošle mne na třídní schůzky a neřekne, do které školy děti chodí, nebo občas nechá vařit na plotně jakýsi výtvor pro mne nesmyslně po několik hodin. pokračování…

Konečně pátek. Eva dnes přišla z práce o něco dříve. Její přítel Petr, který ji před měsícem na horách požádal v houpající se sedačce lanovky o ruku, odjel s kamarády za zábavou do sklípku. Tedy dnes má celý večer jen pro sebe. Poslední dny tráví v kanceláři stále více a více času a ten úterní spining ji vážně moc neuspokojil. Radost však má z nové běžecké soupravy, která dorazila právě včera. Navíc ta černobílá kombinace je přímo skvostná a určitě jí moc sluší, pomyslí si, když míjí zrcadlo se zlatým rámem u dveří jejich bytu. Na jaro se bude určitě hodit. Jenže kde je jaro? pokračování…

Podivnou běžeckou zimu to letos máme. Sice sněhu moc není, ale teploty začínající mínusem mne už vážně nebaví. Nejsem sice extra nemocný, ale dlouhodobě extra zdravý také ne. V únoru jsem se v zoufalství rozhodl svoji imunitu posílit otužováním. Po jednom z běhů jsem se ve sprše třikrát nadechl, zavřel oči a prudce otočil pákou u baterie. Nepříjemný pocit jsem čekal, ale když se k nosu dostal pach pálících se chlupů, došlo mi, že jsem stranu nezvolil z hlediska otužování nejlépe. Naštěstí jsem měl sprchu namířenu na stehno a na funkci živočicháře zážitek vliv neměl. pokračování…

Nejlepší způsob jak psát o běhání je vymyslet název článku již před závodem a pak máte předem jasno kam výkon směřovat. Vzhledem k vítězství na padesátce v Plzni 2016 (3:28:34) a 2017 (3:27:18) bylo naprosto jasné, že půjde o Hattrick, alespoň co se názvu článku týče. pokračování…

Bejvávalo: Budějovice, Bolevák, Belfast. Bedra bolí. Bechtěrevik Brunner bere bioléčbu. Budu běhat brzy! Blouzní… pokračování…

S popularizací běhu za poslední roky se vyrojila i celá řada chytrolínů, kteří kolem sebe úspěšně šíří auru absolutního vědění. Já ze své pozice Ultrapůlmaratonce, jim těžko mohu odporovat. Abych však své myšlenky podpořil, na pomoc jsem si pozval řadu ostřílených i méně ostřílených běžců, chybět nebude ani náš prezident a dokonce čtenáře potěší i jedna pražská prostitutka. pokračování…

Zatímco já za chvíli vyrážím vlakem do Budějovic za dalším maratónským dobrodružstvím, na ulicích se začínají před stánky s novinami tvořit fronty. Ne, nezačal předprodej vstupenek na příští mistrovství světa v hokeji. Před pár dny mi volal redaktor z novin, že je třeba rozjitřenou náladu v republice, mezi prvním a druhým kolem, trochu odlehčit. Tereze H. se prý nemůže dovolat, tak už zbývám jen já, Ultrapůlmaratonec. pokračování…

Po tátovi jsem kromě příjmení a lásce ke gauči, zdědil i s rostoucím věkem se zvětšující třes v prstech rukou. Při některých činnostech má tato skutečnost jisté výhody, bohužel jinak je tomu například u zimního maratónu, když si máte prokřehlými prsty vytáhnout z kapsičky tablety proti křečím. Osudu je třeba čelil se vztyčenou hlavou, proto mne cestou vlakem za svým koníčkem na úvodní letošní maraton do Ostravy Třebovic napadla geniální myšlenka – do každého z trojice energetických gelů, které mám na závod připraveny, vsunu předem po dvou zmiňovaných tabletách. pokračování…